Pamatuj, každý tě dokáže milovat, pokud slunce svítí.
Ale během bouře zjistíš, komu na tobě skutečně záleží.
...
Tento blog je propojen s mým osob.blogem

Nový název prvního právě psaného příběhu??

7. ledna 2019 v 15:36 | Kate |  Kate writing
Ahoj blogeři, ahoj blogerky. Jak se všichni máte? Po dlouhé době jsem se tu konečně odhodlala zveřejnit další část právě psaného příběhu, na který jste tu určitě všichni čekali, tak pokud jste si tu část ještě nepřečetli, klikněte ZDE .
----
Dnešní téma tohoto příspěvku je o tom, že právě psaný příběh nemá žádný celkový název. Proto jsem se rozhodla, že bychom mu ten název mohli společně dát.
Do komentářů mi pište Vaše Tipy jak by se daný příběh mohl jmenovat a já si pak sama vyberu ten název, který mě nejvíc zaujme. Tak doufám, že Vás tu bude plno. Jinak jak je psáno v Menu, tak části budou vycházet dle počtu komentářů a jednou za 1 - 5 dní.
.
Tak Vám přeji krásný zbytek dnešního dne a Ahoj :-)
.
 

My story number one (0.04) - Part One

6. ledna 2019 v 0:49 | Kate |  Stories
Kapitola 4.

Bad action - (Part One)
Z mého přemýšlení mi najednou odtrhla myšlenka kolik je vůbec hodin. Škubla jsem s sebou a rychlým chvatem jsem si šáhla do kapsy. Honza s sebou škubl také a zeptal se mě, co se stalo. Podívala jsem se na čas, který jsem měla na displeji, otočila jsem pohled směr na Honzu a odpověděla jsem mu: Promiň zlato, já jsem jenom chtěla vědět kolik je hodin, protože jsem se už při cestě od Báry zapomněla podívat.
Honza se na mě usmál. Sezení nás už nebavilo, tak jsme se zvedly a šli jsme směr k mému baráku. Sotva jsme šli ulicí, kde můj dům stál, najednou jsem zahlédla už z dálky, jak u svého baráku je Martin, pořád sedící na schodech. Z hluboka jsem se nadechla a dál vnímala svou chůzi. Když jsme přišli k mému domu, zavibroval mi mobil v kapse. Okamžitě jsem se zastavila a podívala se, od koho mi přišla zpráva. Vykulila jsem oči, jelikož na displeji byl napsán Martin. Co po mě zase chce?jsem si v duchu řekla se zastrkáváním telefonu zpátky do kapsy. Zprávu jsem si nepřečetla. Vešli jsme s Honzou do mého baráku a pomalými kroky jsme si to šinuli po schodech nahoru do mého pokoje kde jsme si sedli vedle sebe na postel a každý se koukali do jiného rohu místnosti. Mnou pořád projížděli ty myšlenky ohledně Martina, proč mi napsal esemesku zrovna ve chvíli, když jsem byla s Honzou. Nechtěla jsem si ji číst, jelikož by mě to začalo deptat daleko víc než mě to deptá teď. Z mého neuspokojivého přemýšlení nad danou věcí mě probral Honza s dotazem Co se se mnou děje. Otočila jsem pohled na něj a koutkem úsměvu na rtech jsem mu odpověděla že jsem se jenom zamyslela. Honza se na mě usmál a objal mě. Svými rty mě začal zlehounka líbat na krku. Z jeho dechu, který vycházel z jeho úst při líbání který se odrážel na mém krku mi ihned naskočila husí kůže. Můj pohled jemně se uculující tváře se změnil na úsměvavý a mnou najednou projel pocit vzrušení. Neměla jsem na vybranou a tak jsem svou tvář otočila na Honzovu, vzala jsem jeho hlavu do svých dlaní, příblížila jsem se obličejem k tomu jeho a jemně a slastně jsem ho začala líbat na jeho rtech. On mi polibky opětoval až nakonec došlo k dlouhé líbačce. Po líbání jsme se oba na sebe podívali s úsměvem na tvářích a jiskrama v očích.


My story number one (0.03)

2. září 2018 v 22:26 | Kate |  Stories
Kapitola 3.

Big Secret


Přemítala jsem si to v hlavě celou dobu a moje myšlenky jako by se vytratily někam do ústraní mi nemohli být nápomoci k této otázce. Nevěděla jsem v tu chvíli co dělat. Jestli jít za Martinem a zeptat se ho jestli to byla opravdu realita, nebo se mi to jen zdálo nebo jestli jsem to měla nechat být a zapomenout na to. Chtěla jsem na to zapomenout. Vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny vykonat ranní hygienu. Když jsem si vyčistila zuby, umyla obličej, vyčistila uši a učesala se, šla jsem do svého pokoje se převléci do nějakých klasických domácích věcí jako bylo tílko a kraťasy. Hlad jsem neměla, tak jsem si znovu sedla na postel a přemýšlela jsem, co budu celý den dělat. Najednou mi zabzučel mobil, že mi přišla nová SMS. Koukla jsem se na mobil a opravdu jsem tam měla novou zprávu. Byla od Honzy. Hned jsem si připadala líp, jelikož jsem se bála, že bude od Martina, tak jsem ji hned otevřela a četla jsem:
Dobré ráno lásko. Doufám že ses mi vyspinkala do růžova. Za chvíli jsem u tebe, tak jdi pomalu před hlavní dveře na mě čekat. Těším se na tebe, miluju Tě. Honza
V tom okamžiku se mi objevil úsměv na tváři, že mám o plány postaráno. Zvedla jsem se z postele a pomalým krokem jsem šla po schodech dolů, směr k hlavním dveřím. Sotva jsem vyšla ven, zahlédla jsem jak naproti u hlavních dveří je Martin, sedíc na schodech a koukajíc na mě. Mnou najednou proběhl mráz po zádech a zastavila jsem se. V hlavě se mi honily furt dokola jedny a ty samý otázky, které se mi honily ráno sotva jsem se vzbudila. Ze slušnosti jsem ho chtěla pozdravit, ale z hloubky duše to nešlo. Začala jsem být v panice. Odvrátila jsem hlavu na jeden konec ulice, když tu najednou vidim jak přijížděla černá Aosmičková audina.
AA, miláček je tu jsem si s úsměvem na tváři sama pro sebe řekla.
 


My story number one (0.02)

31. srpna 2018 v 19:47 | Kate |  Stories
Kapitola 2.

Dream or reality?

Honza byl jediný, který se mi na škole zalíbil a jelikož jsem celých půl roku než jsem se s nim poznala byla v rozpacích, musela jsem si najít někoho, kdo mi zahojí aspoň kousek z rány, kterou jsem nosila v srdci. Společně s Honzou jsem začala zapomínat na doby, kdy jsem ještě s Martinem chodila a to se taky povedlo. Jenže pak se mi ty zlé pocity začali před čtvrt rokem vracet znova. Začalo to od doby, kdy jsme se jednou potkali s Martinem před našimi baráky po cestě od autobusu, kterým jsme přijeli ze školy. Z ničehonic ke mě přišel, začal se mi omlouvat a prosit. Jenže moje rána se opět otevřela už když jsem zaslechla jeho hlas, který jsem na něm 6 let našeho vztahu milovala. Nemohla jsem nic dělat, v tu chvíli jsem si připadala na pokraji zhroucení...Zklopila jsem zrak a odešla jsem od něj. Od té doby mi to požírá veškeré mé myšlenky a v momentální době už jsem z toho opravdu ve velkých rozpacích. Nechtěla jsem to, ale přichází to znova a znova, víc než jsem si sama myslela.
Zlato, žiješ? mi z mého dlouhého myšlení vyrušil Honza usmívajíc se na mě.
A-a-ano žiju jsem mu koktavým hlasem odpověděla vracejíc se zpět do reality.
Dneska budu muset jet domů, potřebuju si něco zařidit, nevadilo by ti to?se mi Honza zeptal koukajíc na mě zvědavým pohledem a menším úsměvem na rtech.
Ne, v pohodě, nevadí mi to jsem mu v klidu odpověděla koukajíc se na svoje boty.
Ty jsi nějaká zaražená zlato, jsi fakt v pořádku? se mě znovu Honza zeptal a podal mi ruku.
Ano, jsem, naprosto jsem, neměj obavy zlato jsem mu odpověděla s pohledem na něj.
Oba jsme se na sebe usmáli a pomalu jsme vstali a odcházeli směr zpátky k mému baráku. Dnešní noc jsem nechtěla vůbec zůstat sama, jelikož jsem se bála, co na mě bude Martin zkoušet. Bála jsem se ho víc než jako malá když jsem se bála duchů. Měla jsem divné předtuchy, že mi něco provede. Nechtěla jsem se tím zažírat, chtěla jsem žít, ale ten strach byl čím dál tím větší.

My story number one (0.01)

30. srpna 2018 v 15:01 | Kate |  Stories
Kapitola 1.

End of school, start of holidays

Byl Páteční den, den kdy jsem konečně opouštěla po dlouhém namáhavém týdnu místnost naší učebny. Den, kdy nám konečně začali dvouměsíční prázdniny a já si od těch odporných studentských učiv a úkolů mohla odpočnout. Vyšla jsem ze třídy, kde jsme právě ukončili naši poslední hodinu, kdy se rozdávalo vysvědčení a s pocitem že je to konečně za mnou jsem se pomalými kroky loudala chodbou k mojí skříňce. Sotva jsem k ní došla, otevřela ji a naházela jsem do ní všechny staré učebnice, když tu najednou mi někdo na skříňku zaklepal. Samozřejmě jsem věděla, že je to každodenní zvyk mého přítele Honzy, který to dělá s oblibou aby mě vylekal když jsem zrovna byla myšlenkama mimo svou realitu. Skříňku jsem rychle zavřela a svůj pohled jsem otočila na Honzu, který tam jako vždy stál opřený o vedlejší skříňku, usmíval se na každého kolemjdoucího a blýskal na ně svýma krásně tmavě hnědýma zářivýma očima. Při tomhle jeho pohledu jsem si pokaždé připadala jak v sedmém nebi, že mám tak dokonalého chlapa. Při mém obvyklém výpadku a rozplýváním nad jeho krásou mě z mého snění vyrušil polibek, který mi dal na přivítanou. Okamžitě jsem se probrala a polibek jsem mu opětovala.
Čau kotě, tak jak ses dneska měla? mi pověděl s úsměvem na tváři.
Úsměv jsem mu opětovala a odpověděla jsem: Ahoj miláčku, naprosto senzačně. A jak ty?
"Jo, šlo to" mkrnul na mě jedním okem.
Oba jsme se znovu políbily, chytli se za ruce a šli si pokecat ještě s jeho spolužáky, co s nim mají fotbalový kroužek. Kluci toho tolik nakecaly, že jsem nemohla popadnout smíchy dech. Jak jsme si tak povídali, zbystřila jsem, jak naproti našemu shluku stojí Martin. Stál tam jak tvrdé Y, ruce zaražené do kapes a jeho oči směřovali na mě. Okamžitě jsem na něj hodila výraz aby vypadl, ale on jako by tam byl přibytej a furt stál. Koukal na mě tim jeho obvyklým zaraženým a tupým výrazem a sledoval, jak se Honza baví s klukama. Mezi mým pozorováním Martina mě najednou vyrušil Honza ať tam počkam, že si jde ještě s klukama vyklidit skříňky, tak jsem souhlasila. Stála jsem tam a matně pokukovala po Martinovi, který za tu dobu neudělal ani krok a furt po mě upjatě zíral. Začala jsem mít obavy, že po mě za chvíli vyjede a něco mi udělá. Sebrala jsem veškerý strach a postávání a dala se do kroku směr k hlavním dveřím. Sotva jsem se přibližovala k místu, kde Martin stál, obešla jsem ho obloukem a přidala jsem do kroku. U hlavních dveřích jsem se otočila a viděla jsem, jak si to Martin rychlým krokem žene tam, kam jdu já. Nevěděla jsem co dělat, měla jsem smrt na jazyku a přidávala jsem do kroku. Furt jsem se otáčela, když tu najednou jsem se s někým srazila. S vystrašeným pohledem jsem se otočila na dotyčného sraženého a byl to Honza. Hluboce jsem si oddychla a objala jsem ho.

My story number one (0.0) - Introduction and acquaintance with characters.

29. srpna 2018 v 20:50 | Kate |  Stories
Ahojte. Tak jsem se konečně rozhodla Vám sem napsat první Úvod prvního příběhu o kterém Vám sem chci psát a jak už jsem v předešlém uvítacím článku zmiňovala, tak to bude příběh z mého předešlého blogu úplně od znova, ale v úplně jiném slovasmyslu a slovotvorbě. Snad se Vám Úvodní část bude líbit a budete chtít první část. Takže jdeme na to. :-)
..
Ahoj přátelé, toto jsem já, Klára.

Uvítací článek ! :-)

29. srpna 2018 v 15:49 | Kate |  Kate writing
Vítám Vás na mém novém blogu Příběhy složené z myšlenek.
Tento blog je spojen s mým osobním blogem, který naleznete
zde --> http://kackaajejiblog.blog.cz <--.
Na tomto blogu najdete především články z mé fantazie nebo-li příběhy vymyšlené z mých myšlenek. Jelikož jsem na předešlém osobním blogu co jsem měla --> http://xoxo133.blog.cz <-- psala jeden příběh, rozhodla jsem se v něm pokračovat. Rozhodla jsem se, že ho napíšu od znova a trochu víc ho rozvinu aby tento příběh měl dobré ohlasy a hlavně srozumitelnější text, který se dá přečíst. Každý příběh bude mít několik částí, tak Vám je sem budu postupně přidávat. Každou část zveřejním podle toho, zda tu budou nějaké komentáře, které budou naznačovat, zda budete chtít pokračování. Tak snad tento blog s mýma příběhama uspěje a bude mít vysokou návštěvnost a vysokou početnost čtenářů i čtenářek :-) Tak u dalšího článku, úvodního k prvnímu zde zmiňovanému příběhu Ahoj !! :-)

P.S. : Předem se chci omluvit za vzhled blogu, ale postupně budu na změně pokračovat a tak do Prosince by ten layout celého blogu by měl být komplet celý :-)

Kam dál