Pamatuj, každý tě dokáže milovat, pokud slunce svítí.
Ale během bouře zjistíš, komu na tobě skutečně záleží.
...
Tento blog je propojen s mým osob.blogem

My story number one (0.03)

2. září 2018 v 22:26 | Kate |  Stories
Kapitola 3.

Big Secret


Přemítala jsem si to v hlavě celou dobu a moje myšlenky jako by se vytratily někam do ústraní mi nemohli být nápomoci k této otázce. Nevěděla jsem v tu chvíli co dělat. Jestli jít za Martinem a zeptat se ho jestli to byla opravdu realita, nebo se mi to jen zdálo nebo jestli jsem to měla nechat být a zapomenout na to. Chtěla jsem na to zapomenout. Vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny vykonat ranní hygienu. Když jsem si vyčistila zuby, umyla obličej, vyčistila uši a učesala se, šla jsem do svého pokoje se převléci do nějakých klasických domácích věcí jako bylo tílko a kraťasy. Hlad jsem neměla, tak jsem si znovu sedla na postel a přemýšlela jsem, co budu celý den dělat. Najednou mi zabzučel mobil, že mi přišla nová SMS. Koukla jsem se na mobil a opravdu jsem tam měla novou zprávu. Byla od Honzy. Hned jsem si připadala líp, jelikož jsem se bála, že bude od Martina, tak jsem ji hned otevřela a četla jsem:
Dobré ráno lásko. Doufám že ses mi vyspinkala do růžova. Za chvíli jsem u tebe, tak jdi pomalu před hlavní dveře na mě čekat. Těším se na tebe, miluju Tě. Honza
V tom okamžiku se mi objevil úsměv na tváři, že mám o plány postaráno. Zvedla jsem se z postele a pomalým krokem jsem šla po schodech dolů, směr k hlavním dveřím. Sotva jsem vyšla ven, zahlédla jsem jak naproti u hlavních dveří je Martin, sedíc na schodech a koukajíc na mě. Mnou najednou proběhl mráz po zádech a zastavila jsem se. V hlavě se mi honily furt dokola jedny a ty samý otázky, které se mi honily ráno sotva jsem se vzbudila. Ze slušnosti jsem ho chtěla pozdravit, ale z hloubky duše to nešlo. Začala jsem být v panice. Odvrátila jsem hlavu na jeden konec ulice, když tu najednou vidim jak přijížděla černá Aosmičková audina.
AA, miláček je tu jsem si s úsměvem na tváři sama pro sebe řekla.


Byla jsem šťastná, že konečně Honza přijel, protože jsem byla fakt natolik vydeptaná, že jsem potřebovala útěchu, obejmutí a hlavně společnost. Nechtěla jsem mu nic říkat o včerejším večeru, jelikož by se rozzlobil, tak jsem dělala jako by se nic nestalo. Chtěla jsem na to zapomenout. Když Honza vyšel z auta, ohlédla jsem se na protilehlé schody, kde na nich furt Martin seděl a pozoroval Honzu vylézat z audiny. Z dálky byl vidět jeho zamračený obličej, který naznačoval, že ho nerad vidí. Zašklebila jsem se a pohled jsem otočila zpátky na Honzu, který už byl skoro před mýma schodama a s velkým úsměvem na rtech mě zdravil. Seskočila jsem ze schodů přímo jemu do náruče a začala jsem ho líbat na rtech. Měla jsem takovou radost, že se mi vrátil a že se mu nic nestalo. On mi polibky oplácel a byl také šťastný, že mě vidí. Objali jsme se a můj zrak se při objímání znovu otočil směr na schody, kde Martin celou tu dobu seděl. Koukal na nás furt tim zamračeným pohledem, kterým koukal na Honzu, když vylézal z auta. Hlavou se mi začali honit myšlenky proč se na nás musí tak blbě koukat. Asi závidí jsem si sama pro sebe v duchu řekla. Poté jsme šli s Honzou do mého baráku a šli jsme hned do pokoje. Začali jsme se tam celou natěšeností a láskou znovu líbat. Po líbačce jsme si sedli oba na postel. Přitulila jsem se k němu a s furt tim stejným úsměvem na tváři koukajíc na něj jsem mu řekla:
Ach Honzíčku můj milovanej, víš jak jsi mi tu chyběl? Celou noc jsem nemohla usnout když jsem tě tu neměla. Neustále jsem na tebe myslela, lásko.
Ach zlato, já měl to samé. Také jsem nemohl usnout, jak mi trápilo, že tě nemám vedle sebe a že se tě nemohu dotýkat mi s úsměvem na tváři odpověděl Honza.
Oba jsme se na sebe usmáli ještě víc a objali jsme se. V jeho objetí jsem opět cítila ten nezapomenutelný pocit bezpečí, lásky a všeho krásného, co náš vztah spojoval. Nemohla jsem se od něj odtrhnout, byla jsem jak klíště, které se každému psovi přisaje na tělo když běhá v přírodě. V ten moment ze mě vyprchali všechny nápady, které jsem s nim chtěla dělat. Lehli jsme si proto do postele a mazlilli jsme se. Mazlily jsme se asi 2 hodiny a poté jsme si oba sedli na postel a přitulený k sobě jsme si začali povídat o tom, co budeme dělat. Ani jeden z nás neměl žádný nápad, tak jsme šli dolů do kuchyně si udělat kávu a sednout si na schody. Po včerejším večeru jsem dostala chuť si zapálit, ale jelikož Honza nevěděl, že kouřím, tak jsem se bála aby si nemyslel, že mě to naučil Martin. Ne, Martin mě to nenaučil. Seděli jsme si tak v klidu na schodech, když tu najednou vidíme naproti jak vycházel Martin ze svých dveří a znovu si sedal na schody. Sotva nás spatřil, že tam sedíme také, chvíli se na nás díval mrzutým pohledem a pak sklopil zrak. V tu chvíli mi bylo jasné, že to není moc dobré. Ale nechala jsem to být a začala jsem si povídat s Honzou o jedné akci, kterou jsem včera při mém včerejším brouzdání na internetu letmo zahlédla. Akce se konala dnes večer u nás v kulturním domě, vystupovala tam jedna metalová kapela a měla před sebou ještě dvě předkapely. Honza se na chvíli zamyslet a pak mi pověděl s klidným hlasem: Můžeme si vyrazit když máme prázdniny.
Usmála jsem se na něj a napila jsem se kávy.
A co tam hraje za metalové kapely? se mi se zvědavostí Honza zeptal koukajíc na mě.
Otočila jsem hlavu k němu a odpověděla jsem mu usmívajíc se na něj: Předkapely jsou Metanol a Torr a hlavní kapela večera je tam Škwor.
Tak to jo mi odpověděl a pohled otočil směr na schody. Můj pohled se otočil na Martina, který tam furt seděl na schodech a koukal na nás, poslouchal nás při rozhovoru. Opět jsem nasadila ten svůj úšklebek a změnila směr na Honzu. Honza si chvíli pohrával s hrníčkem, ve kterém měl kafe, poté ho odložil na schody a se svraštivým pohledem mi pověděl: Zlato promiň, ale já už to fakt nedám tohle. Musim to udělat, ta chuť mi prostě nedává na vybranou.
Nechápala jsem o čem to mluví, co tím má na mysli tu chuť, když tu najednou si dal ruku do kapsy a vytáhl z ní krabičku cigaret se zapalovačem. Měla jsem vyjevený pohled z toho, že jsem vůbec nevěděla, že kouří a že to přede mnou celou tu dobu tajil.
Ty kouříš zlato?jsem se ho s vykuleným pohledem zeptala koukajíc na něj.
Ano, kouřím mi odpověděl koukajíc též na mě.
Najednou se mi v hlavě začla honit ta myšlenka, jestli mu mám říct, že kouřím také, že jsem to před nim také udržovala v tajnosti. Nechtělo se mi mu to říkat, ale neměla jsem na výběr když to byl můj přítel a vždycky jsme si říkali všechno. Pořádně jsem to neřekla, zakoktala jsem se u toho a měla jsem strach co mi na to řekne. Neřekl mi nic špatného, jen se na mě podíval zaraženým pohledem a potom se začal usmívat. Bylo mu to jedno jestli kouřím a od jaké doby. Vytáhl z krabičky jednu cigaretu a podal mi ji. Já si zapálila s ním a sotva jsem ochutnala nikotin, hned se mi mé nervy uklidnily a cítila jsem se líp. Furt jsem přemýšlela o tom co bychom mohli do večera dělat než půjdem na akci. Na výběr toho bylo tolik, ale já se nemohla rozhodnout.
Zlato, tak co teda budem dělat do večera než půjdem na akci? jsem se zeptala Honzy zvídavým pohledem a koukajíc při tom na něj.
Já vůbec netuším lásko, zatím mě nic nenapadlo mi odpověděl Honza s cigaretou u pusy.
Opět jsem se napila kávy a a stoupla jsem si.
Kampak jdeš zlato?se mi se zvídavým hlasem Honza zeptal koukajíc na mě.
Nepůjdeme se třeba projít ? jsem mu na jeho otázku odpověděla otázkou.
Honza si stoupl, otočil se na mě a s úsměvem na rtech mi odpověděl: To zní jako skvělý nápad.
Úsměv jsem mu opětovala a šli jsme dát hrníčky od kafe do kuchyně. Po cestě jsem přemýšlela kam bychom mohli jít. Jestli znovu do parku kam chodíme nejčastěji, nebo si někam sednout na jídlo. Vůbec jsem se nemohla rozhodnout. Najednou mi problesklo hlavou, že bychom se mohli jít podívat za Bárou jestli je doma. Zněl to jako skvělý nápad, jelikož jsem Báru už týden neviděla, protože týden před vysvědčením jela s rodiči na dovolenou k moři.
Miláčku, nepůjdeme se podívat za Bárou? jsem se Honzy při cestě zeptala koukajíc na něj.
Můžeme jestli bude doma mi odpověděl s klidným hlasem a koukajíc před sebe.
Tak já jí zavolám jsem mu odpověděla vytahujíc mobil z kapsy.
Vyhledala jsem kontakt na ní a zavolala jsem jí. Ze začátku bylo slyšet jen pípání, které bývá obvyklé u každého, kdo právě někomu volá. Po minutovém vytáčení mi to zvedla a se šťastným hlasem mi pověděla: Ahoj zlatíčko moje nejmilejší. Copak potřebuješ?
Ihned mi naskočil úsměv na rtech hned co jsem zaslechla její veselý hlas a odpověděla jsem jí: Ahoj kočko, jsi doma? Máš čas? My jdeme akorát s Honzíkem se projít, tak jsem přemýšlela, že bychom se zastavili u Tebe na kávu a na pokec.
Nu samozřejmě že jsem, můžete přijítmi Bára odpověděla.
Tak za 10 minut jsme tam jsem Báře odpověděla a típla jsem volání.
Mobil jsem zastrčila zpátky do kapsy, chytli jsme se s Honzou za ruce a šli jsme směr tam, kde Bára bydlí. Bydlela hned za parkem, což bylo perfektní v tom, že to nebyla tak dlouhá cesta. Přešli jsme park a přišli jsme k jejímu baráku, když v tom jsem ji zahlédla vycházet z hlavních dveří s úsměvem na rtech. Vypadala stejně jako vždycky šťastně a spokojeně. Hned co přišla ke mě, objali jsme se a šli jsme k ní dovnitř. Šli jsme rovnou do jejího obýváku, kde už na nás čekala káva na stole. Posadili jsme se na gauč a začali jsme si povídat o tom, jak se měla Bára na dovolené. kde byla, kde všude šmejdila a co nám přivezla za suvenýr.
Povyprávěla nám to celé od příjezdu po odjezd a my jsme se nestačili divit kolik si toho užila. Pak když došlo téma k závěru, začla se ptát na nás dva jestli nám to pořád tak skvěle klape a poté se ptala jaké jsme měli vysvědčení. Namluvili jsme toho hodně, jelikož ten týden mi připadal jako věčnost. Sotva jsme dopili kávu, podívali jsme se na hodiny. Bylo teprve 12:00, takže bylo ještě moc brzo na odchod domů. Najednou Báru napadla myšlenka, že by nás ráda pozvala na oběd. Samozřejmě jsme souhlasily a šli jsme. Kousek od Báry baráku bylo město, ve kterém byla jedna velmi nóbl restaurace. Jídla tam vařily naprosto skvělá a cenově to nebylo zas tak drahé. Když jsme tam vešli, posadily jsme se úplně až dozadu do salonku, kde bylo soukromí na naše ostatní drby, které jsme si ještě nepovyprávěli. K obědu jsem si objednala klasické kuře na paprice se čtyrma knedlíkama, Honza si objednal to samé a Bára si objednala Čínu. K pití jsme si dali všichni 3 coca colu, jelikož na pivo jsme zrovna chuť neměli a ostatní limonády nám moc nechutnali. Než jídlo udělali a donesli nám ho, tak Bára načala téma, že se jí ve městě zalíbil jeden moc pěkný kluk. Hned jsem se zamyslela nad tím, jestli je vhodné si o tom povídat před Honzou, že to jsou drby jen pro holky, ale co se dalo dělat. Bára byla prostě kecka ukecaná. Sotva začala povídat o tom, jak ten kluk vypadá, jaké má vlasy a oči, umlčela jsem jí slovama ať to nechá na jindy. Okamžitě zmlkla a hned jsem na ní poznala, že je zamyšlená. Koutkem úst jsem se usmála a otočila jsem pohled na Honzu, který seděl a během našeho povídání nepromluvil.
Copak se děje zlato že ani nepromluvíš? jsem se ho se zvídavým hlasem zeptala.
On otočil pohled směr na mě jako by se probral ze svého snění a odpověděl mi, že se nic neděje, že byl jen zamyšlený. Okamžitě mi v hlavě napadla ta myšlenka, nad čim mohl přemýšlet. Nechala jsem to být a otočila jsem pohled na číšnici, která nám zrovna nesla talíře s obědem. Usmály jsme se na ní, poděkovali a začali jsme jíst. Sotva jsme dojedli, Bára zaplatila a šli jsme se projít po městě. V tu chvíli mě nenapadala žádná myšlenka o čem by jsme si mohli povídat. Měla jsem toho tolik na jazyku, ale nevěděla jsem čím začít. Obešli jsme celé náměstí a šli jsme zpátky k Báry domu, kde se s námi rozloučila a my jsme šli zpátky ke mě domů. Po cestě parkem jsme si s Honzou sedli na lavičku a já ho obejmula a dala jsem mu polibek na tvář.
Otočil pohled na mě a opět nasadil ten svůj krásný úsměv, který jsem na něm milovala.
Poté jsem se opřela hlavou o jeho hruď a začaly se mi hlavou honit opět jiné myšlenky. Myšlenky o včerejším večeru. Chvíli jsem uvažovala, jestli to Honzovi doopravdy řeknu. Nakonec jsem dospěla k tomu názoru, že ho tím opravdu velmi naštvu, ale nechtěla jsem si to u nás jakkoliv pokazit, protože ho miluju, takže si to čistě nechám jako svoje velké tajemství.
..
Konec !!
Doufám, že se Vám třetí kapitola líbila a budete se těšit na další :-) Děkuji vám za skvělé komentáře u předešlé kapitoly. I když vás je jen pár, jsem velice ráda za každého čtenáře :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shianae-sims3 shianae-sims3 | Web | 14. září 2018 v 15:47 | Reagovat

Další díl potřebuju.. Je to takový podezřelý teď.. takový to ticho před bouří...:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama